život zakletý

do šachovnice

bílá a černá

dobro a zlo

rozlité do dne a do noci

figurky stojí nehybně

ještě hra nezačala

řady soupeřů plné naděje

první řada už vstupuje do děje

s rozhodností

 přes dvě pole

nikdo dopředu netuší

jaká bude jeho role

jako děti nadšeně

ženou se do střetů

okouzleni soubojem

snílkové padají první

jezdci jako pikadoři

taktizují po celé koridě

uskakují a hledají

příhodné místo k útoku

střelci odstřelovači

zaujali své pozice

 čekají kdo přijde do rány

padlí uvolnili prostor

pro své věže

bílý král bezstarostně

dřímá vleže

odpočívá v rošádě

levé oko pokoj nedá mu

z koutku víčka hledí na dámu

jakoby se ho ta bitva ani netýkala

jen ona nervózně tam stála

strach a hrůzu na víčku

když černý jezdec na oba

políčil vidličku

a černá dáma teď má navrch

když se ten boj bílým

nějak zadrh

ti teď po krvavé řeži

v černé rakvi už odloženi leží

až na dva pěšce

kteří brání krále

který se jimi

kryje neustále

dlouho to nevydrží

a už ho černá dáma

v pevném matu drží

trest smrti ho však nečeká

tak na co vzlyky

smrt je jen v boji

pro bojovníky

pro živé  byla zrušena

nějaký čas po matu

zčernal v dočasném komatu

a teď se mu zas daří dobře…